Vždycky bývá těžší boj vzdát, než se dál snažit...Proto nejsem srab !..
Návrat.. x)

Leden 2009

Můj svět, váš svět...

31. ledna 2009 v 13:37 | :-* LiQuid LuSt :-* |  =) Já a svět kolem mě..=..(
(Píšu tu buď ve 2.osobě čísla množného, nebo ve 3.osobě čísla množného mužského rodu-mužský rod platí i pro osoby ženského pohlaví)
Fakt nemám ráda lidi, kteří si někde na netu najdou styl gothic, zálíbí se jim to a okamžitě si začnou vyhledávat gothic rock nebo gothic metal. NAPŘED zjistí jak ten ,,styl" VYPADÁ a když se jim to líbí, jdou surfovat po netu po nějakých gothických skupinách =(. Nemělo by to být když už ,,naopak" ? Já myslela zhe se pravými gothici rodíme ne? Sice určitě každej pravej gothic neposlouchal hned od narození gothic rock ani metal, ale to je taky logické, vždyt malé dítě neumí ještě přemýšlet, natož si uvědomovat pocity z hudby nebo ze sebe sama... a gothica je právě hlavně o pocitech.. asi si říkáte, zhe své pocity si umí uvědomovat každý (kromě novorozeňat a malých dětí) i třeba pan Topolánek a přitom ví o gothice úplnej prd... Každý gothic vnímá svůj svět jinak... každý gothic si svůj svět postavil trochu jinak, ale každý si na něm dal pořádně záležet a v tom je to kouzlo gothici.. chtít vyhrát a potom skutečně vyhrát... nejvíc ze všeho mě mrzí, že stačí jen malá nepozornost a vaše říše snů, váš svět se může zbortit jako domeček z karet... proto může jen samotný základ trvat celá léta... ovšem nejsložitější a nejkrásnější na vytváření vašeho světa je získat si důvěru.. být milován, být někým! Nezáleží na tom, jaké postavení máte tam venku, tam kde se vám nedaří... kvůli tomuto se uchylujete ke stavbě vlastního světa, nezáleží na tom, co si o vás myslí ostatní, záleží jen a jen na tobě ! Záleží na tom, co si o sobě myslíš ty, záleží na tom, jestli si své chyby umíš uvědomovat sám tak, abys je mohl napravit, abys nepotřeboval nikoho, nikoho kdo by ti říkal : ,,Hele, dneska ses choval dost hnusně k Monice, bež se jí omluvit" ,,Dneska jsi mi přišla dost náladová, uklidni se trochu ". Napřed se nauč ovládat se sám, uvědomovat si sám své dobré i špatné stránky, až se to naučíš, raď se s ostatními =).

Nikdy bych nevěřila zhe se to může stát...

31. ledna 2009 v 13:35 | :-* LiQuid LuSt :-* |  =) Já a svět kolem mě..=..(
Stále tomu nemohu uvěřit...prostě nemůžu.. včera ráno jsem celá zhroucená ještě psala článek, ve kterém jsem se pořád jen litovala..psala jsem tam, že už nevím co mám dělat, že lituju toho že jsem se do Tomáše zamilovala.. že bych ho chtěla mít ráda úplně stejně jako on mě.. jako kamaráda.. byla jsem z toho nadně... ikdyž si asi říkáte, že je to blbost trápit se tak moc jak zde píši kvůli takové hlouposti, žádná hloupost to není, láska je ta nejpůvabnější bolest a ta bolest mě ničila.. opravdu jsem se už ztrácela z radaru... ale teď... teď, ani nevím jak, jak se to stalo, ale asi jsem se zase objevila, objevila jsem se na tom nejkrásnějším místě, objevila jsem se tam, kde jsem to ještě ani neznala, kde jsem si myslela, že to ani nikdy nepoznám... S Tomášem jsme spolu..., je to jako krásnej sen, a jestli je to doopravdy sen, prosím nikdo mě nebuďte =), stále tomu nemohu věřit... když jsem Tomášovi napsala, zhe ho úpřimně miluju, napřed se chtěl ujistit jestli stále nemiluju Štěpána a jestli vážně miluju jeho.. Když jsem mu to vše vypsala, napsala mu zhe miluju jen jeho a zhe Štěpán se pro mě začal stávat minulostí a teď už je to jen flek na plakátu, kterej zachvíli utřu, dozvěděla jsem se něco, na co jsem neměla žádné odpovědi, dozvěděla jsem se něco z čeho se mi silně rozbušilo srdce a slzy mi opět vhrkli do očí.. nebyly to slzy smutku.. nýbrž nečekaného neuvěřitelného štěstí, dozvěděla jsem se,že mě má moc rád.. dozvěděla jsem se, že jsme si vzájemně vyměnili svá srdce.. on vlastnil to mé a já to jeho... Moc ho miluju...Teď jsme spolu a já jsem opět hrozně šťastná, ale ještě pořád tomu nemůžu věřit, nní to možné, ale jo, je! =D

Pocity..co to je ?!!

30. ledna 2009 v 20:27 | :-* LiQuid LuSt :-* |  =) Já a svět kolem mě..=..(
Článek když ani srdce nedokáže napovědět, jsem dala přečíst Tomášovi... Ani pořádně nevím proč... mám strach, že jsem se do něj doopravdy zamilovala.. bojím se...Tohle se nemělo stát !Tohle ne!Měla jsem Toma také brát jako on mě,pouze jako kamaráda!Teď je to mnohem složitější,když jsem do něj zamilovaná..nevím jak se před ním chovat..myslím, že už jen tím, že jsem mu řekla,že ho miluju jsem si troufla až moc...Mojí povinností je teď tento čin nějak odčinit..ale jak...skusím o tom popřemýšlet...Je vůbec možné aby se člověku tolik stýskalo po tom druhém, jako se mě právě stýská po Tomovi? Horké slané slzy opět kanou po mých tvářích..a tečou pořád dál...jedna boužel zabloudila a ocitla se na mém zjizveném zápěstí...doufám, že je to ruka minulosti.. už nikdy si nechci projít tím, čím jsem si prošla tehdy...Introvert se začíná otvírat..Proč...z jakého důvodu si tu veřejně vylívám své srdce , Dnes mi psaní vůbec nejde...pořád se mi jen pletou slova, věty mám v úplně špatném pořadí a to jsem si to ještě ani nečetla .. své práce si nikdy nepročítám.. okamžitě je dám na svůj blog a až tam si to pročtu znovu.. možná proto tu občas nechám pár chyb..Své pocity si sem do PC zapisuju poměrně skoro každý den... ani nevíte jak moc mi to pomáhá.. vždy,když napíšu těchto pár řádků, ve kterých se vybrečím, mám pocit jako by ze mě spadlo obrovské břemeno...Avšak o to je to horší, když si tuto práci opět někdy přečtu na blogu... vše se mi opět zaryje do paměti a hlavně do srdce, potom už není jiného úniku, než že se opět vypíšu na kus papíru...ale stejně je to pořád dokola.. stejně si tu práci zase někdy přečtu.. je to jen další bludný kruh.. začarovanej odpornej kruh.. odpornej ? Proč odpornej ?Protože do něj pořád dokolečka padám? Ale to snad ještě neznamená zhe je odpornej ne? Snad by se dalo najít trochu jiné přirovnání pro tento kruh...je to jako by mě ten kruh vždy stáhl k sobě,znovu a znovu se mě snaží přemoct a vždy se mu to povede, vždy mě vztáhne do svých temných hlubin a mě nezbývá nic jiného, než opět usednout za počítač a opět psát tyhle blbosti.. Blobosti.. pro vás možná ano, ne možná, ale určitě ano, ale já to vydím jako život na obrazovce vašich počítačů doma. Pokud jste se těmito nudnými řádky dobrodili až sem, díky za věnovaný čas této monotónní četby a chozením tunelem mýho života... píšu hrozné hlouposti já vím, ale tento blog je tu snad od toho ne? Je to prostě můj deníček, deníček, který si může přečíst kdekdo =D, beru to tak, že stejně, vy co sem chodíte mě stejně neznáte a když sem přijde někdo, kdo mě zná, kamarád, kamarádka, tak ti mě naopak znají dost dobře a už jsou na mě zvyklí, že jsem prostě už taková... =)


Když ani srdce nedokáže napovědět...

23. ledna 2009 v 20:23 | :-* LiQuid LuSt :-* |  =) Já a svět kolem mě..=..(
Nechápu to.. Už půl roku jsem zamilovaná do jednoho kluka.. do kluka, se kterým jsem tři měsíce chodila..ano..pouhé tři krásné měsíce..ale pořád, pořád jsem do něj byla zamilovaná..proč ten minulý čas ,ptám se sama sebe.. Pomalu přestávám rozumět sama sobě.. svým neomezeným pocitům a vnímání okolí kolem sebe..Ale hlavně nerozumím svému srdci.. tři měsíce jsme spolu chodili..rozešli jsme se a já ve snaze zapomenout na něj začala chodit s jiným klukem.. myslela jsem, že ho miluju,ale nebylo to tak.. stále jsem milovala Štěpána.. Myslela jsem, že jsem se od něj za ten jeden měsíc, co jsme spolu už nebyli odmilovala, protože jsem si stále lépe začínala rozumět se svým nejlepším kamarádem Michalem... Michal se mě stále snažil vysekat z mých depresivních nálad souvícejících s rozchodem se Štěpánem..a jak už to tak bývá, já myslela zhe jsem se do něj zamilovala..on mě také miloval a i přes mé mizivé sebevědomí jsem si byla jistá, že on mě miluje doopravdy, že Michalova láska ke mě je úpřimná..dokonce jsem to věděla jistěji než u Štěpána.. myslela jsem, že jsem do Michala také zamilovnaá.. ale ze začátku vztahu ne.. ještě ne.. až potom jsem se do něj opravdu zamilovala.. po pár dnech.. měla jsem z toho obrovskou radost a hned jsem se cítila o něco lehčí..byl to krásný pocit =).
Jenomže... po dobu co jsme spolu s Michalem chodili se mi naskytla šance opět se sejít se Štěpánem... opravdu jsem se s ním sešla. ještě s jedním kamarádem..bylo to krásný.. stále jsem ho milovala... teď jsem milovala dva kluky.. Jak je vůbec možné milovat dva lidi najednou ? Ano.. tahle otázka mě opravdu moc trápila..jednoho dne jsem se Michalovi přiznala.. napsala jsem mu pravdu..napsala jsem mu,že stále miluju Štěpána i jeho..A že opravdu nwm co mám dělat.. Michal mi vždy vše respektoval a byl to ten nejlepší člověk, jaké jsem měla, milovala jsem ho, vždy mi se vším pomohl...odepsal mi na to, zhe se mám trozhodnout koho miluju více a odhlásil se z icq.. dal mi ultimátum.. co teď, říkala jsem si...Když jsem se poprvé rozcházela se Štěpánem, bylo mu to šumák, akorát ho to prý trochu sralo..ale nemrzelo..zas tak rozšířené city nemá..když jsem napsal Michalovi že miluju více jeho(Michala), bylo vše Ok, ještě jsme si to trochu vyjasnili a náš vztah opět pěkně klapal..ale jen chvíly.. proč,Protože jsem mu zalhala.. Stále jsem milovala Štěpána.. a miloval jsem ho více než Michala.. A bylo to pořád horší a horší.. Už jsem Michala nedokázala ani políbit...nešlo to.. kdybych ho políbila,věděla bych, zhe to není polibek pro něj, ale pro Štěpána.. S Michalem se znám tři roky.. od začátku jsme byli nejlepší přátelé.. nejlepší na světě.. říkali jsme si dva blázni =) dva největší blázni na světě.. a naše pocity vžy přirovnávali k barvám travičky a nebe..teď, když už je po všem a vzpomenu si na to, je mi o breku.. teď to píše a znovu pláču... S Michalem jsem mohla probrat úplně vše a vždy jsem měla jistotu, že si vše nechá pro sebe a dokonce o tom bude dumat a bude se mi snažit pomoct..=).. takový byl Michal..byl úplně jiný než ostatní..avšak..měla jsem trochu strach z jednoho rozdílu mezi námi.. Mě je 14 a jemu 17.. a také jsme se vyděli jen dvakrát do týdne.. jezdil totiž moc daleko do školy... náš vztah by brzy začal uvadat jako květina - to jou jeho slova.. jsou to slova kluka, kterého jsem musela nechat na pokoji.. už spolu nejsme.. kvůli mým osobním problémům a Štěpánovi jsem byla nucena náš vztah ukončit...Ze začátku jsme se spolu nebavili... ale potom už to bylo lepší a lepší.. opět jsme kamarádi.. a opět nejlepší.. Ať už jsem do Štěpána zamilovaná jakoukoli velkou mírou, stále bude pro mě ten nejlepší člověk on.. Ten, který to se mnou do doby našeho rozchodu překousl...Obdivuju ho a je to můj vzor...
Asi tak před dvěmi měsíci mě jeden kamarád Honza seznámil s jeho kamarádem ze třídy, s Tomášem =), ze začátku jsme si psali jen takový ty jednoduchý věci typu : Ahoj jak je , A co jsi dnes celej den dělal-a ? Byli jsme menší kamarádi..ale teď už jsme pár dní oficiální kamarádi =), dokonce spolu jdeme na hokej =) miluje hokej =) a já celkem taky, sice ho sleduju jen když hraje česko proti jiné zemi,ale mám ho ráda =). Moc se na něj těším =), myslím na Tomáše =D i vlastně na hokej =D=D.. Ještě nikdy jsme se nevyděli, akorát on mě vyděl na fotkách, přičemž on je ve výhodě, protože on žádnou svou fotku nemá. =D. Dnes jsme si psali celé dopoledne =), bylo to moc hezký a mám ho moc ráda.. ale.. jak už jsem psala nahoře, nerozumíím svým citům, vnímání okolí a ani svému srdci.. začínám mít strach zhe jsem se do něj zamilovala..ale to je přece hlopost.. vždyt jsem se dokonce rozešla s Michalem, s klukem, kterého jsem považovala a stále považuji za nejlepšího človíčka na zeměkouli.. a rozešla jsem se s ním kvůli Štěpánovi, tak jak se proboha můžu zamilovat do někoho jiného ? Koho vlastně miluju ? Koho miluju opravdovou láskou , teď jen můžu opakovaně prosit satana o další sílu.. proč satana ? Proč ne boha ? Protože v boha nevěřím a nikdy jsem v nej nevěřila a také jsem už tolikrát zhřešila, že pochybuju že by mi nějakou další šanci dal.. a také pokud existuje v což pochybuji, má moc silná pravidla.. kdežto satan.. ten má trochu jinou vládu.. z těchto pár řádků, co jsem teďka napsala by se mohlo zdát, zhe satan je tu hlavně pro ty, co si další šanci ani špetku síly nezaslouží.. Musím podotknout zhe je to pravda jen z poloviny.. zajímavé co člověk dokáže napsat za půl hodiny.. kyž v sobě tohle všechno dusí..jenomže.. tohle je jen hrozné málo.. tohle je jen malinkatá kupka mých vrásek...
Mnoho věcí, které jsem napsala, asi nedává moc smysl.. vím.. ale cítila jsem potřebu tohle napsat..


To učení..

19. ledna 2009 v 20:42 | :-* LiQuid LuSt :-* |  =) Já a svět kolem mě..=..(
Achjo..dnes jsem domů přijela o půl šesté a zjistila, že odma nikdo není, a tak jsem vytáhla matiku a snažila se něoc našrotit.. asi po půl hodce, kdy jsem nic nevykoumala mě to přestalo bavit a tak jsem šla na chvíli na pC, potom přijela mamka z práce, ppppozdravila jsem se s ní a v sedm přijel i můj bratr od svého kamaráda.. no samozřejmě mě bratr okamžitě od PC jak se patří vyhodil a mě ezbylo nic jiného, než se znovu zahloubat do matematických pro mě neřešitelných příkladů.. do ted jsem se u Marilina Mansona šrotila jakýsi divný úhly a příklady s písmenkama.. no.. nic jsem boužel nevykoumala.. áá, musím spěchat, právě přijel můj starší bratr ,kterému PC patří a já se můžu s dnešním chatem na PC rozloučit =D, tak se zatím mějkte moc krásně a hezky se vyspěte =), papa vaše LiQuid LuSt =)

Moje kecy =D

17. ledna 2009 v 20:40 | :-* LiQuid LuSt :-* |  =) Já a svět kolem mě..=..(
Tak a je zase večer.. skoro konec soboty.. achjoo, zítra zas neděla a pak do šokly =( vůbec se mi nechce =(, komu by se taky chtělo zhe jo.. No teďka, než jsem sem přišla jsem ani nic zajímavýho nedělala.. akorát jsem něco zkoušela s očkama.. trošku sem si je namalovala na modro =) modrou tužkou, vypadalo to hrozně =D tak sem to před chvílí byla umýt =D=D, dřív neý by mě v tom potkala mamka bo taa, ptže to byla fakticky hrůza =D, taky jsem se hrabala ve starých věcech, konkrétně v oblečení, kterí jsem nosila když mi bylo od pěti do ee počítám tak do jedenáácti =D, byla prča, dokonce jsem etě vlezla do jedné sukně =D takováá červená s růžiškama =D, no celkem děs, ale tehdy to bylo v móódě =D, týý jo, mám celkem dost ujetě dobrou náladu, od té doby, co si sem zapisuju to co jsem prožila a to co jsem za den urobila, se mám fakt skvěle =), tento blog je jakoby i můj deníček =), je to fakt zajímavý.. já nwm.. píšu si sem jak malá holka, úplný blbosti.. asi si o mě myslíte zhe sem fakt utekla z blázince a zhe melu jak dement, ale prostě joo, mám se po dlouhé době fakt kráásně =), vím zhe mi bude zítra a celý týden zase smutno, a tak si chci dnešního dne ještě naplno užít =) joooo mám se goood super nejvíc =)

Blíží se vysvědčení aneb s chozením ven si dám voraz

17. ledna 2009 v 16:57 | :-* LiQuid LuSt :-* |  =) Já a svět kolem mě..=..(
Tak.. blíží se vysvědčení a já mám samozřejmě celkem strach.. jako každej rok =D, ale tento rok, mmám panický strach..Ani trošku se netěším na ty trojky natištěné na měkké A4..Achjo..tento půlrok jsem se vůbec neučila a takto to dopadlo.. pořád jsem se věnovala jen tomu, co mě bavilo..tudíž zpěvu a počítači..teď toho úpřimně dost lituju.. achjo.. můžu si za to sam.. boužel jsem se začala trošku šrotit až ke konci, takže tento týden.. když se známky stejně už uzavírají.. včera jsme ve kšole psali dvě písemky, jendu z přírodopisu a jednu z dějepisu..obědvě dopadli.. no.. slušně řečeno, bych je mohla strčit do komína.. na přírodopis jsem se totálně nenaučila, neboť jsem domů přijela o čtvrt na osm a ještě jsem honem spěchala na PC, abych zjistila co jsme dostali za úkol do matematiky a do češtiny, tam jsem se tak hodku zdrežela a potom spěchala do sprchy, tedy to vše vyšlo tak do devíti hodin, potom jsem se šla najíst a k jídlu si rovnou vzala dějepis, který jsem se našrotila uff, potom jsme si nachystala školu a v jedenáct byla hotova myčka, kterou jsem musela vyklidit, to bylo na čtvrt hodky,m potom totálně vyčerpaná jsem si šla vyčistit zoubky a umít ještě ubličej a padkla do postele, ani jsem se nenaučila přírodoppis.. a chjo.. takže jsem pslai a já nevěděla skoro vůbec nic.. v dšjepise nás učitel rozdělil na skupiny A a skupinu B a já boužel byla ve skupinš B.. samozřejmě, jak už to zákonem schálnosti bývá, jsem věděla úplně, ale vážně úplně všechny odpovědi na otázky se skupiny A, a ty ze skupiny B jsem jak se patří nevěděla, den D boužel ještě neskončil.. měla jsem se po škole sejít s jednou kámoškou, ale boužel mi do toho něco vlezlo a kámoška byla naštvaná.. usmířili jsme se až když jsem přijela domů a opět uselda za počítač.. Sice to nebylo tak hrozný, ale docela dost mě štve pětka z přírodopisu a čtyři až pět z dějepisu.. a to mi z přírodopisu vycházela čistá jednička.. a z dějepisu triojka.. nwm, nwm jak ot s tím vysvědčením dopadne.. a taky nwm jak to dopadne doma se mnou.. =D=D

Láska až za.. za co vlastně..?..

16. ledna 2009 v 22:25 | :-* LiQuid LuSt :-* |  =) Já a svět kolem mě..=..(
Má další myšlenka..

Vystupuji z autobusu a mířím k domu.. brr, je mi celkem zima. Automaticky mrknu na obrazovku svého mobilního telefonu. Na displeyi svítí čas 19:03, a chjo, to už je tolik hodin?
Postesknu si jako vždy, čekajíc domácí hoňky po úkolech..a přemýšlejíc nad úlohou do matematiky..
,,Čáááu", pozdravím mámu s tátou sedící v obývacím pokoji. ,,Ahooj" ,,Nazdáár" ozve se odpověď. Dole se nijak zvlášť nezdržuju a dokonce ani nečekám na otázky typu :,,Jak bylo
dnes ve škole ? Kde jsi byla ?" a metu co nejrychleji nahoru do svého pokojíčku, který mám mimochodem se svým mladším bratrem Michalem, ten tam dnes naštěstí není, je na
návštěvě u svého nejlepšího kamarádama Kuby... Školní batoh hodím na zem k posteli a sebou unaveně plácnu na postel.. V hlavě si zrekapituluju poslední hodiny strávené v Uničově..
A chjo... těch pár hodin bych klidně vymazala ze své paměti.. a docela dost ráda.. a nejen z paměti, ale i ze svého celého života... v duchu si pořád do kolečka opakuju otázku ,,proč
zrovna já..?".. Otázku si zopakuju ještě tak dvakrát a už to nevydržím.. oči se mi začínají pomalu zalévat slanými slzami.. horké slané slzy mi stékají po tváři a je mi to úplně jedno.
Nechám se jimi smáčit i přesto, že mě jemně lechtají po tvářích a jsou tmavé,černé... zvednu se a zapínám svůj počítač.. najedu na svou oblíbenou kapelu paradise lost a pouštím si ji...
Hudbu si pouštím nahlas..Opět padám do postele a nechávám líbezné tóny harvan kapely vstupovat do mých uší..
Zahloubu se od svých myšlenek.. zahloubu se do vzpomínek na dnešní patnáctou hodinu.. a přemýšlím, jestli je láska dar nebo je tu za trest.. Už nikdy nechci lásku zažít..
Nemám ráda lásku..
Nenávidím lásku.. kvůli tomuto půvabnému něžnému citu jsem ztratila všechnu vůli bojovat s nutkáním sídlícím v mém srdci s posláním tento život ukončit..
Kvůli lásce jsem ztratila člověka, na kterém mi zálěželo tak, jako ještě na nikom jiném.. ztratila jsem člověka, na kterého jsem myslela dvacet čtyři hodin v kuse..
Ztratila jsem odvahu vytrácet se do denního ruchu i do nočních ulic ve městě.. ztratila jsem chuť k životu.. teď jen přemýšlím, co se dá ještě ztratit..
Ztratila jsem krev, která by správně měla kolovat v mých žilách.. ztratila jsem zbytek rozumu v mý paličatý hlavě, když jsem tento krok udělala.. krok, který
vedl ke ztrátě mého nejbližšího přítele.. přítele, kterého jsem milovala..
Pořád do kola si kladu tu samou otázku... proč.. proč.. Proč jsem tě nechala odplout pryč.. proč jsem tě opustila jako lodičku po vodě.. jaká mě čeká odpověď ?!
Jaká odpověď by měla čekat tebe ?..
Myslela jsem si snad že to tak bude lepší ? Lepší pro nás oba ? Odpověď se opět stává otázkou.. a mě nezbývá nic jiného, něž dumat nad odpovědí.. nad odpovědí na tyto
otázky.. věřím a vím, že na tyto všechny otázky existuje jen jedna odpověď.. i když to teď nedává smysl, vím, že je to tak.. existuje jedna jedinná odpověď.. ale jaká, to se asi nikdy
nedovím ani já.. Já příčina všech problémů, které nás dovedli až na samý konec.. a na samý začátek vody.. a hned je tu další otázka.. má ta voda někde konec ? Skončí někde ?
Mám snad prosit samo nebe, samu přírodu o další přírodní katastrofu jen abych napomohla sobě ? Nebo i tobě ? Nevím jestli i tobě.. nevím, protože jsem ti hrozně ublížila..
a na tohle ublížení snad ani žádná náplast už neexistuje.. jen nová láska..
Pořád tě miluju, ale vím, že nic není nekonečné.. dokonce ani láska ne.. a vím, že i tvá láska ke mně bere za své a už se také pomalu vytrácí v temných hlubinách zapomnění..
Zpěvák ze všech sil řve svůj text do ticha panujícího v mém pokoji.. z jeho hlasu cítím velké zoufalství, bolest, trápení..je to snad pravé zoufalství nebo je to jen parodie?
Je to snad v popisu písně nebo je na tom zpěvák také doopravdy tak zle, jako jeho znějící hlas ? Myslím, že je to spíše v textu písně.. určitě..ale je krásné tyto písně poslouchat,
když jste zrovna vy sami v těžké depresy a příčina vás ze vnitř jen nepokrytě vyžírá..vyžírá vás jako tasemnice..hladová housenka.....Kéžby to byla jen housenka nebo tasemnice..
Něco co se dá jako mávnutím proutku vyléčit za pár dní... Proč nejdou jednoduše zahodit mý problémy ? Proč to nejde také nějak vyléčit ? Proč.. jako blbec si tuto otázku pokládám
snad už po stý.. Nezná někdo lék na dvě zlomená srdce ? Z toho jedno rovnou na dvakrát.. Copak neexistuje nějaké lepidlo, kterým bych své a přítelovo srdíčko mohla navždy zalepit ?
Ne.Žádné není a nikdy nebylo.. Ale něco by tu přece jen bylo-
Žalostný zvuk smutného piána se mi zarývá do paměti.. k piánu se najednou přidávají hlasy.. jsou to hlasy mrtvých..mrtvé hlasy prosící o další šanci..na co další šanci ? Šanci smět
všechny své hříchy napravit ? Šanci k obnovení svého promarněného života ? Šanci o zpětné přátelství s životem ? S tou hnusnou blátivou kaluží ? S kaluží, do které spadli a teď
prosí o andělká křídla s nadějí, že jim pomůžou vzlétnout tam na horu?Opět přímo nad kaluž? Nee, díky.. až tu nebudu, prostě tu nebudu..o nic se prosit nebudu a už vůbec ne o něco
tak riskantního jako je začátek nového života..samozřejmě boužel nad kaluží.. pár špatných kroků a buď vás uvězní v temné břečce ošklivých zničujících vzpomínek nebo..
nebo vás pošle rovnou za samími anděly..
Ovšem... né každý člověk je srab jako já a alespoň se pokusí se z kaluže dostat sám.. některým se to povede a jsou téměř za vodou.. Doufám, že do této kaluže v brzké době nespadnu..
Je tu ještě tolik nevyřešených věcí na které bych chtěla ještě alespoň špetku síly..
Do ticha stále zmučeně ječí velké bubny a do jejich jekotu v těžkých tónech skřípe elektrická kytara..Do rozlehlého dutého zvuku se zpěvák opět vrhá na první slova svého textu.. zpívám
s ním... spojují se dva zoufalé hlasy..zpěvák si dal na chvíli pohov.. na scéně se znovu objevují po svobodě a šanci toužící hlasy.. temné hlasy.. přidávám se k ním.

(zvláštní, na co dokážu myslet jen při poslechu své oblíbené hudby..)


Pěkné obrázky..:)

16. ledna 2009 v 19:39 | :-* LiQuid LuSt :-* |  ,,Gothic" picture

Within Temptation-The Cross

12. ledna 2009 v 21:47 | :-* LiQuid LuSt :-* |  Within Temptation
Jedna z nejoblíbenějších písniček od WT =) Moc krásná =)

Tarja v Praze

11. ledna 2009 v 17:29 | :-* LiQuid LuSt :-* |  Tarja Turunen
22. 10. 2008 15:28 - PRAHA
V úterý v půl desáté večer nastoupila na pódium Tarja Turunen se svou kapelou a ve vzduchu bylo obrovské očekávání. Kam se pohnula Tarjina tvorba za tři roky, které uběhnuly od jejího vyhození ze skupiny Nightwish? Může sama nabídnout něco nového? Ano i ne však není jen diplomatickou odpovědí, ale zároveň i faktem.

Marco Hietala

11. ledna 2009 v 17:21 | :-* LiQuid LuSt :-* |  Nightwish - Tarja Turunen
Jméno:Marco Hietala
Narozen:14.ledna 1966
Bydliště:Helsinki, Finsko
Nástroj:Baskytara

Emppu Vuorinen

11. ledna 2009 v 17:19 | :-* LiQuid LuSt :-* |  Nightwish - Tarja Turunen
Jméno:Emppu Vuorinen
Narozen:24.června 1978
Bydliště:Kerava, Finsko


Proč..

11. ledna 2009 v 16:31 | :-* LiQuid LuSt :-* |  =) Já a svět kolem mě..=..(
Proč...
Nenávidím lásku.. kvůli tomuto půvabnému něžnému citu jsem ztratila všechnu vůli bojovat s nutkáním sídlícím v mém srdci s posláním tento život ukončit..
Kvůli lásce jsem ztratila člověka, na kterém mi zálěželo tak, jako ještě na nikom jiném.. ztratila jsem člověka, na kterého jsem myslela dvacet čtyři hodin v kuse..
Ztratila jsem odvahu vytrácet se do denního ruchu i do nočních ulic ve městě.. ztratila jsem chuť k životu.. teď jen přemýšlím, co se dá ještě ztratit..
Ztratila jsem krev, která by správně měla kolovat v mých žilách.. ztratila jsem zbytek rozumu v mý paličatý hlavě, když jsem tento krok udělala.. krok, který
vedl ke ztrátě mého nejbližšího přítele.. přítele, kterého jsem milovala..
Pořád do kola si kladu tu samou otázku... proč.. proč.. Proč jsem tě nechala odplout pryč.. proč jsem tě opustila jako lodičku po vodě.. jaká mě čeká odpověď ?!
Jaká odpověď by měla čekat tebe ?..
Myslela jsem si snad že to tak bude lepší ? Lepší pro nás oba ? Odpověď se opět stává otázkou.. a mě nezbývá nic jiného, něž dumat nad odpovědí.. nad odpovědí na tyto
otázky.. věřím a vím, že na tyto všechny otázky existuje jen jedna odpověď.. i když to teď nedává smysl, vím, že je to tak.. existuje jedna jedinná odpověď.. ale jaká, to se asi nikdy
nedovím ani já.. Já příčina všech problémů, které nás dovedli až na samý konec.. a na samý začátek vody.. a hned je tu další otázka.. má ta voda někde konec ? Skončí někde ?
Mám snad prosit samo nebe, samu přírodu o další přírodní katastrofu jen abych napomohla sobě ? Nebo i tobě ? Nevím jestli i tobě.. nevím, protože jsem ti hrozně ublížila..
a na tohle ublížení snad ani žádná náplast už neexistuje.. jen nová láska..
Pořád tě miluju, ale vím, že nic není nekonečné.. dokonce ani láska ne.. a vím, že i tvá láska ke mně bere za své a už se také pomalu vytrácí v temných hlubinách zapomnění..

Neznámé myšlenky..

10. ledna 2009 v 21:39 | :-* LiQuid LuSt :-* |  =) Já a svět kolem mě..=..(

Život domečkem..
Život je jako stavění domečku z karet.. někomu jde stavění lépe, někomu hůře.. Avšak každému se jednou povede domeček dostavit až do samého vrcholku..
Ovšem.. Zálěží na tom, jak pečlivě jste stavěli.. pokud jste karty na sebe jakžtakž naházeli, domeček vám brzy spadne..
Záleží jen a jen na vás, jak pečlivě a jakým způsobem svůj domeček postavíte..Záleží na vás jak život prožijete..jak ho zahrajete..mě je teprve čtrnáct
a jsem pomalu v půli věžičky a už začínám cítit záchvěvy blížící se katastrofy.. záchvěvy, které mi do podvedomí pomalu a neopatrně napovídají, že se blíží konec.. že už je pomalu tu..
Jenže.. je mi teprve čtrnáct let..je to těžké.. ale o věcech už i tak začínám přehnaně živě přemýšlet.. přemýšlím o každé maličkosti.. zabývám se sebemenšími detaily..
Vše beru moc osobně.. citlivě.. nepřemýšlím jen o sobě..ani o těch kteří se trápí pro někoho..ale přemýšlím i o těch pro které se ONI trápí.. proč JE tak trápí.. proč JIM tohle dělají..
Jestli je v tom kouzlo nebo prostě jen hnusná povaha člověka.. jeho negativní stránka.. jeho poněkud přehnaná reakce.. reakce k TOMU DRUHÉMU.. k TOMU DRUHÉMU, kterého tak trápí..
Ale třeba ho zas tak moc netrápí.. třebe je jen TEN DRUHÝ, TEN UTRÁPENÝ až moc přecitlivělý.. o všem moc přemýšlí.. vše si bere moc vážně.. zabývá se i těmi nejmenšími detaily.. třeba jsem to já..


Vražedná žárlivost

10. ledna 2009 v 21:38 | :-* LiQuid LuSt :-* |  Všechno možnýý
VRAŽEDNÁ ŽÁRLIVOST
Letos na jaře jsme se celá rodina přestěhovali do staré vilky, kterou jsme zdědili po naší prapratetě Emílii. Když jsme v domě bydleli asi dva týdny, začaly se dít zvláštní věci. Nejdřív
skřípali točité schody, jako by po nich někdo chodil, pak se zničeho nic otvírala okna a nakonec nás ze spaní budily různé zvuky a taky slaboulinké zpívání. Protože máme pro strach
uděláno a jen tak něco nás nerozhodí, moc jsme si toho nevšímali až do doby, kdy jsem šla večer na půdu odnést nějaké krabice. Mezo starým harampádím jsem uviděla nějakou
ženu v dlouhých průsvitných šatech, která si četla v knize a smutně si prozpěvovala. Vykřikla jsem hrůzou a v tu ránu žena zmizela. Příští víkend k nám přijeli na návštěvu příbuzní,
kteří nám vyprávěli smutný příběh Emílie. Ta v mládí platila za velkou krasavici a navíc pocházela z bohaté rodiny, což se jí ale boužel stalo osudné. I když byla zamilovaná do jednoho
mladíka, její otec ji donutil, aby si vzala joného muže kvůli majetku a spojení dvou bohatých rodů. Emílie sice poslechla, ale dál se stýkala se svým milým. Jakmile se to po několika
letech její manžel dozvěděl, Emílii střelil přímo do srdce. Když jsme pak půdu trochu uklízeli, našli jsme zažloutlé fotografie, na kterých byla stejná žena, která se mi předtím zjevila
na půdě!


Tajemný muž v kápi

10. ledna 2009 v 21:38 | :-* LiQuid LuSt :-* |  Všechno možnýý
TAJEMNÝ MUŽ V KÁPI
Když byl můj bratranec Lukáš malý, vždycky se bál obrazu, který visel u našeho dědy na stěně. I když na obrázku byla váza s květinami, Lukáš na něm viděl muže v černém rouchu,
který měl na krku kříž. Po nějaké době obraz spadl na zem a vypadl z rámu. Krve by se v nás nedořezal, protože mezi plátnem a obrazem byl skutečný černý kříž a zamotaný pergamen,
na kterém byl namalovaný muž s čenrou kápí!


Opálená do zelena

10. ledna 2009 v 21:37 | :-* LiQuid LuSt :-* |  TrApAsY !!! xD, :D
OPÁLENÁ DO ZELENA
Pomalu přichází léto, objevuje se sluníčko a pdkládá se i teplé oblečení. Při nošení minisukní a krátkých triček je mnohem hezčí, když nejsme bílí jako ,,sejr", ale alespoň trochu
opálení. Někomu příroda nadělila krásnou čokoládovou pleť, já mezi ty šťastné noužel nepatřím. Dnes už jsou ale i jiné způsoby, jak zkrásnět, než solária nebo pečení se na slunci,
a to samoopalovací krémy. I já jsem si jeden takový zázrak pořídila, zvlášť když jsem potřebovala vypadat maximálně dobře kvůli novému nádhernému klukovi v naší třídě. Než jsem
šla spát, celá nadšená jsem si své tělíčko pečlivě natřela krémem a čekala, co se ráno stane. Jenomže ráno jsem zaspala, a proto jsem výsledek ani neměla čas zkoumat.
Přo první hodině jsem, jako vždy, zasněně zírala na Ondru. On kupodivu po mně také pokukoval, z čehož jsem byla v sedmém nebi. Po matice se na mě otočil a povídá:
,,Lucko, není ti špatně? Máš divnou barvu, jsi nějaká zelená!" Nevěděla jsem, co se děje, a proto jsem odešla na záchod zjistit příčinu. U zrcadla jsem s hrůzou koukala, že moje pleť
nemá zlatavý nádech podle očekávání, ale naopak žlutý až do zelena. S ostudou jsem přetrpěla dalších pět hodin. Doma jsem se pak drhla, ale moc to nepomohlo. Dlouho jsem pak ještě
musela chodit ,,zelená".


Nový račí druh

10. ledna 2009 v 21:37 | :-* LiQuid LuSt :-* |  TrApAsY !!! xD, :D
NOVÝ RAČÍ DRUH
To bylo jednou ve škole. Na přírodopise jsme zrovna probírali korýše a paní učitelka nám dala za úkol některé z nich napsat. Já napsala rak poustevníček, ale když se mě učitelka
zeptala, co mám, tak jsem řekla rak poštěváček. Celá třída z toho měla dobrej den... a kecy typu ,,na co ta holka pořád myslí.."